Komety v roce 2003

Halleyova kometa - rekordmanka
C/2002 V1 (NEAT) - kometa tisíciletí?
Kometa s největší perihelovou vzdáleností
Kometa s "nejkruhovější" drahou
"Planetko-komety" oznámené v roce 2003
Objevy ztracených komet
Cena Edgara Wilsona

Halleyova kometa - rekordmanka

Halleyova kometa, která nese označení 1P/Halley, je první kometou v historii, u níž byla prokázána periodicita a byl předpovězen její další návrat. Stalo se tak v roce 1705, kdy Edmond Halley na základě drah komet z roku 1531, 1607 a 1682 usoudil, že se jedná o jednu kometu, která se pohybuje po uzavřené dráze a která se pravidelně navrací k Zemi. Při jeho předpovězeném návratu na rok 1758 byla skutečně objevena. Naposled prošla kometa přísluním 9.2.1986. Asi měsíc poté (13.3.) prolétla ve vzdálenosti 540 km od jejího jádra západoevropská sonda Giotto a pořídila první unikátní snímky jejího jádra (viz. snímek).

Halleyova kometa

Kometa pak byla pravidelněji sledována ještě po dobu asi dvou let, než se ztratila z dosahu většiny přístrojů. O další rozruch se postarala v únoru 1991, kdy u ní v heliocentrické vzdálenosti 14.3 AU proběhlo náhlé zjasnění o téměř 5m. Po zeslábnutí na původní hodnotu se díky extrémně nízké jasnosti ztratila z dosahu i profesionálních přístrojů. Až 6.3.2003 ji pozoroval tým vědců z Evropské jižní observatoře (ESO) za použití tří ze čtyř 8.2- metrových Velmi velkých teleskopů (VLT).

Kometa byla snímána po dobu tří dnů (6. - 8.3.2003). Na celkem 82 expozicích o celkové expoziční době asi 9 hodin se zobrazila jako nevýrazná šmouha (viz. obrázek) o jasnosti 28.2m (cca 750 milionkrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné okem). V době expozice se kometa nacházela 28.06 AU od Slunce (4.2 miliardy km) a 27.26 AU od Země (4.1 miliardy km). Stala se tak kometou zachycenou v největší vzdálenosti, kde na ni dopadá ze Slunce dopadá 800 krát méně záření než na Zemi. Dosavadní rekord držela opět Halleyova kometa, když byla pozorována 11.1.1994 v heliocentrické vzdálenosti 18.8 AU jako objekt o jasnosti 26.5m 3.5- metrovým dalekohledem NTT Evropské jižní observatoře.

Na počítačově upraveném a zvětšeném snímku se kometa nachází přesně uprostřed jako tmavý flek.

Halleyova kometa

C/2002 V1 (NEAT) - kometa tisíciletí?

6.11.2002 byla projektem NEAT objevena v souhvězdí Býka kometa o jasnosti přibližně 16,5m. Již první pozorování ukázala, že v druhé polovině února projde asi 15 milionů kilometrů od Slunce. Kometa prudce zjasňovala a vizuálně ji první zaregistroval Alan Hale v Cloudcroftu 25.11.2002 jako objekt o jasnosti asi 13m. Z asi dvou set vizuálních pozorování provedených do 10. ledna 2003 plynulo, že kometa zjasňuje s mocninou n = 9 při absolutní jasnosti M = 6m. Z těchto parametrů plynulo, že v době průchodu perihelem dosáhne kometa výrazně záporné jasnosti a mohla by se tak stát jednou z nejjasnějších pozorovaných komet vůbec.

Bohužel, po první třetině ledna slábnutí velmi zvolnilo a kometa nakonec na obloze dosáhla v polovině února jen asi 2m. V té době se však už nacházela dosti nízko nad obzorem (navíc blízko slunce) a stala se i přes svou jasnost poměrně nenápadným objektem. Pravděpodobně poslední vizuální odhad před průchodem přísluním provedl J.J.G.Suaréz 16.2.2003. Kometa se nacházela asi 8° (!!!) od slunce a její jasnost byla cca -0,5m. Ještě před tím, počátkem února, kdy se nacházela ve větších výškách nad obzorem se honosila dlouhým chvostem o délce až přes 5° (viz. snímek, který byl získán J. Skvarcem 1.2.2003 60- cm teleskopem na CCD s V filtrem. Je složen ze tří 40- s expozicí. Kliknutím získáte snímek s vyšším rozlišením.).

C/2002 V1 (NEAT)

V době, kdy kometa pocházela perihelem (18.2.2003) se dostala do zorného pole sluneční observatoře SOHO. V té době dosáhla své maximální jasnosti asi -4m.

C/2002 V1 (NEAT)

Kometa s největší perihelovou vzdáleností

Hned počátkem roku (10.1.2003) nalezl na snímcích získaných teleskopem Spacewatch II Arianna E. Gleason tělísko o jasnosti 20m. Hned následující den, po oznámení objevu na NEO Confirmation Page, ohlásil D. T. Durig a H. H. Fry, že i objekt je obklopen komou o průměru kolem 15". F. B. Zoltovski pak oznámil i náznak vějířovitého ohonu. V cirkuláři IAUC 8049 byla navržena domněnka, že jde o zástupce třídy Kentaurů a že podobně jako kometa 95P/Chiron vykazuje kometární aktivitu. Další pozorování a také dodatečné nalezení objektu na snímcích z ledna, února, března a listopadu 2002 však ukázalo, že jde o těleso na hyperbolické dráze a z hodnoty velké poloosy vyplývá, že těleso je dynamicky nové a že poprvé přilétá z Oortova oblaku. Co je však na této kometě nejzajímavější, je vzdálenost perihelu, která je 11,4 AU a tedy ze všech kdy pozorovaných komet je největší. Dosavadní rekord držela kometa C/2000 A1 (Montani) se vzdáleností perihelu 9,75 AU.

Kometa s "nejkruhovější" drahou

Arianna E. Gleason oznámil, že na CCD snímcích získaných 26.11.2003 0,9- m teleskopem Spacewatch na hoře Kitt Peak, zaznamenal u tělesa objeveného v roce 2001 (2001 RG100) zřetelnou kometární aktivitu - komu o průměru asi 6" a 18" dlouhý ohon. Kometární aktivitu potvrdili následně i další pozorovatelé a těleso dostalo označení P/2001 RG100 (LINEAR). Dráha byla díky dvouletému oblouku již velmi přesná a ukázala, že se jedná o kometu, která má ze všech komet nejmenší excentricitu - kometa se pohybuje po téměř kruhové dráze ve vzdálenosti asi 0,5 AU od Jupitera uvnitř jeho dráhy. Japonský počtář Siuchi Nakano pak poukázal na to, že by mohlo jít o kometu C/1979 O1, kterou objevil Charles Kowal. Nakanova domněnka byla posléze potvrzena a kometa tak dostala definitivní označení 158P/Kowal-LINEAR.

Výpočty dráhy do minulosti a do budoucnosti ukázaly, že na současné kruhové dráze se kometa zdržuje jen dočasně. Před rokem 1943 měla kometa dráhu mnohem excentričtější a s větší perihelovou vzdáleností. Těsný průlet kolem planety Jupiter 8.8.1943 však kometu dostal na její současnou dráhu. Další průlet kolem Jupiteru (24.7.2022) však opět dráhu mírně pozmění a to tak, že dojde opět ke zvětšení perihelové vzdálenosti i excentricity, takže titulu "Kometa s nejkruhovější drahou" se opět ujme známá kometa 29P/Schwassmann-Wachmann 1 (pokud se do té doby nenalezne další těles na podobně kruhové dráze).

Planetko-komety oznámené v roce 2003

V poslední době je už celkem obvyklé, že objevy komet jsou nejdříve oznámeny jako planetkové a teprve po vystavení na NEO Confirmation Page upozorní pozorovatelé na kometární vzhled. Takováto tělesa pak ihned dostanou přímo kometární označení. Existuje však skupina těles, která dostanou klasické planetkové označení a až následně (někdy i za několik let od objevu) dojde k objevu kometární aktivity. Takovýchto těles bylo v roce 2003 poměrně dost, zde je jejich výčet a případné poznámky k nim (řazeno chronologicky podle ohlášení objevu kometární aktivity):
P/2003 CP7 (LINEAR-NEAT)
P/2000 QD181 (Russell-LINEAR) - toto tělese bylo ztotožněno s dalším objevem systému LINEAR (2000 XV43), následně pak s kometou P/1986 R1 (Russell) a planetkou 1993 WU. Kometa tak mohla dostat definitivní označení 156P/Russell-LINEAR.
P/2003 KV2 (LINEAR)
P/2003 HT15 (LINEAR)
P/2003 QX29 (NEAT)
C/2002 CE10 (LINEAR)
C/2002 VQ94 (LINEAR)
P/2002 LZ11 (LINEAR)
P/2001 RG100 (LINEAR) - viz. článeček výše
P/2003 UY275 (LINEAR)
P/2003 UD16 (LONEOS)
P/2003 XD10 (LINEAR-NEAT)

Objevy ztracených komet

Prvním možná nalezenou ztracenou kometou je D/1783 W1 (Pigott). Tuto kometu objevil 19.11.1783 Edward Pigott. Kometa byla sledována pouze po dobu jednoho měsíce a od té doby nebyla nalezena. Až v roce 2003 byla nalezena kometa, která by s ní mohla být identická. Jedná se o první kometu objevenou v roce 2003 (P/2003 A1). Díky tomu, že se ale kometa dosti přibližuje ke dráze Jupitera, který poměrně výrazně mění její dráhu a také díky velké odlehlosti prvního pozorování (220 let) není dosud stále možná stoprocentní identifikace.

Druhým objevem je již zmiňovaná kometa 158P/Kowal-LINEAR (viz. výše). Další znovunalezenou kometou je pak kometa, která dostala definitivní označení 157P/Tritton. Kometu původně objevil na snímcích z 11.2.1978 Keith Tritton jako velmi slabý objekt o jasnosti 20m. Kometa byla sledována po dobu jednoho měsíce a dostala označení P/1978 D2. Následující dva oběhy pak byla ztracená. Až na snímcích z 6.10.2003 získaných C. Juelsem a P. Holvorcem byl nalezen kometární objekt, který dostal označení P/2003 T1. Brzy po objevu však Maik Meyer a Brian Marsden poukázali na to, že se pravděpodobně jedná o kometu D/1978 D2 (považovanou za ztracenou), což následná pozorování potvrdila. V době objevu měla jasnost kolem 12,5m, ale velmi rychle slábla - procházela outburstem díky němuž taky byla objevena. Pravděpodobný outburst byl také pozorován již při prvním objevu.

Poslední objev ztracené komety není stále ještě stoprocentní, podobně jako u komety D/1783 W1 (Pigott). Asteroid 2003 WY25 by mohl být stejným tělesem jako kometa D/1819 W1 (Blanpain). Díky tomu, že kometa Blanpain však byla pozorována pouze po dobu jednoho měsíce a díky velké odlehlosti pozorování je však identifikace stále ještě nemožná.

Cena Edgara Wilsona

Cena Edgara Wilsona je oceněním pro amatérské objevitele komet, případně astronomy amatéry, kteří se výraznou měrou zasloužili o výzkum komet. Pro rok 2003 byla cena udělena pěti lidem za objev tří komet: C/2002 O4 (Hönig), C/2002 X5 (Kudo-Fujikawa) a C/2002 Y1 (Juels-Holvorcem). První kometu objevil 22.7. německý astronom-amatér Sebastian Florian Hönig. Díky špatnému počasí a dosti nejisté objevové pozici byl objev potvrzen až 27.7. K. Kadotou, kdy měla kometa přibližně 12m. Od objevu komety C/1946 K1 (Pajdušáková-Rotbart-Weber) je to první kometa objevená z území Německa.

Objev druhé komety byl oznámen 13.12.2002 japoncem Tetuo Kudou a téměř ihned potvrzen dalšími japonskými pozorovateli (Kadota jako u předchozí komety a Kushida). Nezávislým objevitelem komety se pak stal i další japonský amatér (Shigehisa Fujikawa), který už dříve objevil nebo spoluobjevil 5 komet.

Poslední amatérsky objevená kometa roku 2002 byla objevena na samém sklonku roku - 28.12.2002. Američan Charles Wilson Juels a brazilec Paulo Renato Centeno Holvorcem tu noc poprvé testovali nový automatický dalekohled o průměru 12 cm a díky neuvěřitelnému štěstí nalezli na složeném snímku s celkovou expozicí 315 s difúzní objekt o jasnosti asi 15m.


Roman Maňák, leden 2004