Donald Machholz a jeho komety

27.8.2004 objevil Donald Machholz v souhvězdí Eridanus kometu, která dostala označení C/2004 Q2. Stala se desátou kometou, kterou tento americký astronom-amatér objevil. Od jeho posledního objevu (kometa C/1994 T1) uplynulo téměř přesně 10 let.

Podle statistiky samotného Machholze, začal hledat komety 1.1.1975. V této činnosti pokračuje dodnes a během téměř 30-ti let touto činností strávil 7046 hodiny. Nejúspěšnější byl pro něj rok 1994, kdy během tří měsíců objevil tři komety (viz. přehled níže). Od té doby strávil hledáním 1457 hodin a štěstí se na něj opět usmálo až před několika dny, kdy nalezl kometu C/2004 Q2 (Machholz). Tuto poslední kometu nalezl 15-cm reflektorem, který používá už od roku 1968 (!!!). Pro zajímavost: S tímto teleskopem našel v průběhu jediné noci v březnu všech 110 objektů Messierova katalogu!

Dvě z komet objevil společně s japonskými pozorovateli, dvě další jsou krátkoperiodické a obě jsou jistým způsobem zajímavé. První z nich, 96P/Machholz, je známá pro svou velmi neobvyklou silně skloněnou dráhu s malou perihelovou vzdáleností, druhá, 141P/Machholz 2, je známá tím, že se jedná o rozpadlé těleso. První, kdo si všimnul, že se jedná o rozpadlou kometu, byl rakouský fotograf a objevitel jedné komety Michael Jäger. Druhé jádro se nacházelo 48' severovýchodně od prvního a M. Jäger si jej všimnul na snímku získaném 28.8.1994. Další komponentu objevili nezávisle Petr Pravec (2.9.) a Wayne Johnson (3.9.). Toto jádro se nacházelo 43" jihozápadně od toho, které objevil Jäger. Další dvě komponenty nalezl opět Petr Pravec na snímcích získaných 4.9. Primární jádro dostalo označení A, komponenta nalezená Jägerem D. Další složky dostaly písmena B, C a E. Na snímcích z 5.10., které získal opět Petr Pravec, bylo nalezeno, že jádro D je dvojité, a že kondenzace o přibližně stejné jasnosti dělí vzdálenost 7".

Samotný rozpad jádra začal pravděpodobně koncem roku 1987, kdy od perihelu (26.6.1989) dělila kometu doba asi 600 dnů. V této době vznikl fragment B a velký prekursor A. Fragmenty A, C a D mají podobnou dobu vzniku a oddělily se právě během perihelu 1989. Jádro E se pak oddělilo při stejném návratu, tentokráte však asi 600 dnů po perihelu a mateřské bylo pravděpodobně jádro D. Rozdělení složky D do dvou (D-1 a D-2) se pak odehrálo při objevovém návratu, tedy v roce 1994.

Pří dalším návratu v roce 1999 nalezl kometu Robert McNaught na snímcích z 3.8.1999. Při tomto návratu už byly pozorovány pouze dvě komponenty, a to A a D, které byly zpočátku přibližně stejné jasnosti (12 mag). Během prosince 1999 zjasněla složka A až na 10 mag, zatímco jádro D sláblo a koncem téhož měsíce mělo asi 13.5 mag. Další průchod perihelem nastane 27.2.2005 (jádro A), respektive 2.3.2005 (složka D).

Na snímku uvedeném níže je zachyceno jádro A obklopené přibližně symetrickou komou. Nápadný je přímý iontový ohon a struktura kolem něj. Vpravo, o něco výše než jádro A, je mnohem slabší difúzní jádro B, ostatní fragmenty jsou za hranicemi snímku. Snímek získal 9.9.1994 Jim Scotti 90-cm Spacewatch reflektorem.

kometa 141P

Kometa 96P je naopak známa, jak bylo zmíněno výše, díky své dráze s vysokým sklonem (i = 60°) a malou perihelovou vzdáleností (q = 0.12 AU). Donedávna byla tato kometa považována za mateřské těleso meteorického roje Qudrantid. Ve vztahu této komety ke zmíněnému meteorickému roji však přetrvávaly určité nejasnosti. Vše se vyřešilo až roku 2003, kdy byla objevena pravděpodobně vyhaslá nebo dočasně neaktivní kometa - 2003 EH1, u níž je vztah dráhy roje a tělesa mnohem jistější neuž u komety 96P.

Z dynamického hlediska je kometa 96P velmi zajímavým objektem a to právě díky své zajímavé dráze. Kometa totiž libruje díky sekulárním perturbacím v periodě asi 4.000 let, což způsobuje, že se perihel mění v širokém rozmezí přibližně od 0.1 AU do 1.0 AU a také se slině mění sklon (od 0° do 80°). V minimu těchto oscilací, kolem roku 2450, se kometa dostane na dráhu s perihelem 0.03 AU.

Přehled všech komet objevených (respektive spoluobjevených) Machholzem je uveden v tabulce níže, kde jsou tabelovány následující údaje: označení komety, datum objevu, jasnost, souřadnice a souhvězdí v době objevu, použitý přístroj a jméno komety.

označení   datum objevu   mag   R.A.   Dec.    shv.  teleskop         jméno
C/1978 R3  1978 09 12.51  10.5  06 41  -18 28  CMa   25-cm reflektor  Machholz
C/1985 K1  1985 05 27.47   9.5  00 52  +15 28  Psc   25-cm reflektor  Machholz
P/1986 J2  1986 05 12.45  10.0  00 43  +38 52  And   12-cm binokulár  96P/Machholz
C/1988 P1  1988 08 06.47   8.5  04 43  +00 42  Tau   12-cm binokulár  Machholz
C/1992 F1  1992 03 31.51   9.5  21 54  +12 57  Peg   20-cm reflektor  Tanaka-Machholz
C/1992 N1  1992 07 02.46   9.0  04 42  +36 47  Per   12-cm binokulár  Machholz
C/1994 N1  1994 07 06.41   9.5  03 57  +70 13  Cam   15-cm binokulár  Nakamura-Nishimura-Machholz
P/1994 P1  1994 08 13.42   9.5  04 12  +62 48  Cam   25-cm reflektor  141P/Machholz
C/1994 T1  1994 10 08.51  11.0  08 41  +55 25  UMa   25-cm reflektor  Machholz
C/2004 Q2  2004 08 27.51  11.0  04 16  -22 20  Eri   15-cm reflektor  Machholz

Všechny komety nalezl Machholz na ranní obloze, přičemž "nejobtížnějším" objevem byla kometa C/1992 N1, kterou nalezl v elongaci pouhých 30°! Všechny komety byly poměrně snadno pozorovatelné amatérskými přístroji, což dokladují i světelné křivky šesti z nich.

kometa 141P

kometa C/1985 K1

kometa C/1988 P1

kometa C/1992 F1

kometa C/1994 N1

kometa C/1994 T1


Roman Maňák, srpen 2004