2004 JG6


Dráha

epocha                2004 07 14.0        střední anomálie         329.733
velká poloosa            0.63491          argument perihelu        352.933
vzdálenost perihelu      0.29729          délka výstupného úhlu     37.075
vzdálenost afelu         0.97253          sklon                     18.966
excentricita             0.53176          perioda                    0.506
MOID (Merkur)            0.02194
MOID (Země)              0.03946
absolutní jasnost       19.0              parametr strmosti          0.15

oblouk                 13 dnů (39 pozorování)
zdroj                  MPEC 2004-K52, MOID: Ted Bowell a Bruce Koehn

Informace

Těleso 2004 JG6 bylo nalezeno na snímcích z 11.5.2004, které pořídil pomocí 0.59-m LONEOS Schmidt teleskopu osazeného CCD kamerou Brian Skiff. Již první dráha spočtená na základě 18-ti pozorování z 11.-14.5.2004 ukázala, že jde o planetku, která se pohybuje uvnitř dráhy Země, čili, že jde o teprve druhý objevený objekt tzv. Apohelid (též IEO - Inner Earth Object). Dráha těchto těles se kompletně nachází uvnitř dráhy Země. Následná pozorování potvrdila zařazení planetky 2004 JG6 do skupiny Apohelid a zároveň potvrdila, že se až dosud (2.6.2004) jedná o planetku s nejkratší oběžnou dobou.

Ve skupině IEO se zde dosud nacházelo pouze těleso 2003 CP20, které je mnohem větší. Další planetka, která sem možná náleží, je 1998 DK36, ale jelikož byla pozorována pouze během dvou dnů v únoru 1998 a od té doby nebyla se ji nepodařilo najít, není možné určit přesně její dráhu a v současné době je považována za ztracenou.

Těleso 2004 JG6 má velikost kolem 0.5 km. Podle odhadů by skupina Apohelid mohla mít asi 20 členů o velikostech nad 1 km a ještě víc menších členů, ale vzhledem k tomu, že se na obloze nikdy nedostávají příliš daleko od Slunce, je obtížné je hledat a následně sledovat.

Integrace dráhy do budoucnosti

Integrace dráhy (období 2004 až 2300 = cca 590 oběhů tělesa, integrační krok = 1 den, tělesa zahrnutá do výpočtů: Slunce, Merkur, Venuše, Země) byly provedeny za použití progamu WinORSA. Ze sledovaných parametrů zůstává konstantní pouze velká poloosa (oscilujce kolem průměrné hodnoty), u ostatních dochází k postupnému pomalému nárustu nebo poklesu. Největší změna je patrná na grafu sklonu, který během 300 let vzrostl o 0,15°. Velmi výrazné skoky v grafech jsou způsobeny blízkými přiblíženími k Zemi.


Pozn.: Jelikož jsou dráhové integrace založeny na 13-ti denním oblouku dráhy, nemusí být zcela přesné. Jakmile budou známy přesnější dráhové elementy provedu nové výpočty.

Odkazy a reference


zpět na seznam těles