Polární záře 20./21.11.2003
17:30 - 18:05 Hledám kometu 2P/Encke. Po asi deseti minutách se mi ji povedlo najít a jsem doslova štěstím bez sebe. A to ještě nevím, co mě čeká, protože o nějaké polární záři zatím nemám ani ponetí.
18:15 - 18:30 Probírám se maily nashromážděnými během dne. Dnes v nich hlavní roli hrají leonidy, které se nakonec (bohužel) zachovaly přibližně podle předpovědí a už neukázaly žádné meteorické bouřky, deště, ba dokonce ani drobný deštík. Opět se z nich stal na tři desetiletí obyčejný meteorický rojík. Poslední mail mě doslova vystřelil ze židle. Stálo tam něco o krásné polární záři za soumraku! Bez rozmýšlení jsem se obalil do svetrů, kalhot, bund a podobných vymožeností moderní techniky a chvátám na své pozorovací stanoviště.
18:45 - 19:00 Po "vyšplhání" kopce jsem se dostal kus od světel Ždánic a... Skutečně tam cosi je. Severozápadní až severovýchodní obzor nezvykle září a přes celý Velký vůz (a ještě kus dál) se táhne dlouhatánský jasný pás. Chvíli se kochám a pak chvátám (spíše řečeno sprintuji) domů vzburcovat ostatní polárníky.
19:10 - 19:20 Během těch deseti minut se mi povedlo napsat pár mailů a vzburcovat kluky z kroužku. Mimoto jsem se ještě navečeřel a podíval se na teploměr, protože v té rychlosti, když jsem před chvílí běžel okuknout, jestli tam skutečně "polárka" je, jsem si ani nevšimnul, jestli je venku zima nebo teplo.
19:25 - 20:20 Teď už na kopec nad Ždánice nešplhám sám, ale společnost mi dělá dalších pět astronomů. Všichni hledí na oblohu, protože tam se začínají dít nezvyklé věci. Obzor kolem severu je přejasný a má bíložloutou barvu (trochu až do nazelenala), nad severozápadem je jasná červená oblast, stejně jako nad jihovýchodem, kde se "něco" začíná červenat v Býku. To už ale začíná scenérie nabírat na dramatičnosti. Na severu se tvoří jasné nachové sloupy, které jsou nejdříve spíše do žluta a pak získávají nachovou až rudou barvu. "Něco" červeného v býku se postupně natahuje, až se to spojí s červeným oblakem na protější straně v jakémsi úzkém pásu. Na mnohých místech oblohy se objevují dost jasné mléčně bílé oblaky, z nichž některé jsou tak jasné, že přezařují i ty nejjasnější hvězdy a nedovolují jejich světlu uniknout zpod své husté pokličky. Stále dokola se tvoří nové a nové sloupy aby za chvíli pomalu zanikaly. Vše vrcholí přibližně v 19:45 a pak ta všechna nádhera začíná pomalu slábnout (ale opravdu pomalu). Ale aby toho nebylo málo - v Orionově štítu se vytvořila mléčně bílá skvrna, která se jako kapka inkoustu na savém papíře začala rozlévat do svého okolí aniž by při tom nějak výrazně zjasňovala. A pak - překvapení! Během dvou sekund prudce zjasnila až se v jejím bledém jasném světle utopily všechny hvězdy Orionova štítu. Pak na několik chvil ta nepravidelná zářící přerostlá šmouha vydržela při své maximální jasnosti aby se nato začala pomalu vytrácet, jakoby jí docházelo palivo. Prostě nádhera. Všechno co se během těch několika desítek minut stalo bylo naprosto úžasné a to až tak, že se to prostě nedá slovy popsat a když ano, tak je to pouze jen jakýsi ubohý pokus zachytit slovy něco, na co žádná slova neexistují. A tak všechno co je tady napsané (a co ještě bude) je jen opravdu přibližný popis toho co se na obloze dělo. A abych nezapomněl a vrátil se tam, kde jsem přestal. Někdy kolem 20:15 se na obloze objevil úzký, ale dlouhý oblak polární záře, který klesl až pod planetu Mars a dostal se tak přibližně 40° nad jižní obzor.
20:45 - 21:10 Znovu jsem se vyškrábal na kopec, tentokrát už ne tak vysoko. Je vidět, že představení už pomaličku končí, ale já stále věřím, že se ještě něco objeví.
22:35 - 23:05 V půl jedenácté padlo rozhodnutí, že půjdu opět zkontrolovat oblohu. Nahodil jsem na sebe jen bundu a lehké papuče. Hned jak jsem vyšel z bytovky, však bylo jasné, že bude potřeba teplejší obutí a oblečení, protože severní část oblohy byla rudá. Neuplynulo ani pět minut a stál jsem opět nad hřbitovem a hleděl nahoru. Přibližně třetina oblohy (od SSZ k SV) plála rudou barvou. Obzor kolem severu stále svítil lehce mlhavě nažloutle. Rudé barva začala během asi pěti minut slábnout a rozpadat se na řadu menších obláčků, které postupně mizely. Jen nad SVV se od obzoru tyčila tmavě červená homolovitá hora. Za chvíli se v oblasti Malého lva a zadní nohy Velké medvědice začaly vynořovat žlutočervené kužely světla jako od reflektorů automobilu v husté mlze, postupně tmavly a rozplývaly se aby vytvořily pomalu slábnoucí rudé obláčky. Kolem jedenácté vše utichlo. Během celé půlhodiny se v na hranici souhvězdí Hydry, Raka a Malého psa neustále vynořovaly jasné nepravidlené oblaky mléčné barvy připomínající oblaky typu cirrocumulus.
23:25 - 00:05 Severní zářící obzor postupně slábne. Porodnice CMa-Cnc-Hya stále rodí další a další mléčné obláčky, ale postupně dochází materiál a děťátka jsou stále menší a menší. Mezi Blíženci a Vozkou se objevil obrovský bílý oblak, který se během asi půl minuty rozpadl na dva kousky, z nichž jeden se přesunul mezi Vozku a strakatou žirafu. Jasnost obou částí neustále kolísala a při jednom zjasnění větší oblaku zrovna přelétla krásná oranžová leonida. Mezitím se však oba oblaky opět spojily v jeden, dost zjasněly a zakryly téměř celou Vozku. Za neustálého kolísání jasnosti se pak vydaly na pomalou pouť oblohou přes Žirafu a Persea ke kráskám Kasiopeji a Andromedě. Ve 23:40 se oblak natáhl až do Ještěrky a na svém začátku vytvořil jakýsi otevřený ptačí zobák, který měl určitě nekalé úmysly. Směřoval totiž přímo k Plejádám jakoby je chtěl sezobnout. Nakonec vše ale dobře dopadlo a zobák se postupně vytratil. Přesně ve třičtvrtě na dvanáct se vytvořil další velmi jasný oblak v hlavě Velké medvědice. Kdyby se vynořil na opačném konci Medvědice, dal by se nazvat "Medvědí pšouk" :-) Mezitím se těsně nad obzorem vynořila hvězda, která by chtěla všechno regulovat - Regulus. "Medvědí pšouk" si toho zřejmě všimnul a natáhl se až téměř k němu. Proažení však proběhlo i na druhou stranu až k Polárce. Ve 23:50 se nad jihozápadním obzorem vynořil dlouhý jasný kužel světla. Bohužel, jak se mi podařilo zjistit asi o sekundu později, patřil automobilu, který se řítil (možná se neřítil, třeba jel pomalu, ale to nezní tak dobře) směrem od Lovčic. Trošku jsem si zanadával na světelné znečištění a pak můj zrak opět putoval k putujícímu oblaku, o kterém je psáno již výše. Dostal se mezitím až do okřídlené potvůrky (Pegasa). Bohužel se nějak scvrknul a byla na něm znát únava stářím, takže ani jeho jasnost už nebyla tak velkolepá jako před tím. Naposled se ještě zjasnil (téměř přesně o půlnoci) a pak zmizel. Kousek pod ním už nezadržitelně putoval Mars k jihozápadnímu obzoru, který se sám o sobě dá nazvat polární září. Bohužel po celý rok. No jo, i tak malé městečko jako Ždánice září docela solidně. Naštěstí, že aspoň severní obzor je relativně čistý, nepočítám- li slabé (ale opravdu slabé) nachové světlo od Bučovic, které díky tomu, že severní obzor už ztmavnul téměř úplně, už bylo taky mírně patrné.
01:30 - 01:55 Při cestě "nahoru" za polární září mě obklopovala poměrně hustá mlha, která se však jako zázrakem v místech, kde mám pozorovací stanoviště, rozplynula. První věcí (a vlastně také jedinou), které jsem si všimnul byl dlouhý prstenec sahající od severozápadu k severovýchodu. Šířka prstence byla přibližně pět stupňů a připomínal velkou elipsu, která je zpoloviny schována pod obzorem. Během pěti minut, kdy jasnost prstence dosti silně kolísala, se jeho severovýchodní část v tichosti rozloučila a už se neukázala, zatímco středová a severozápadní část se ještě několikrát pomalu rozsvěcovaly a pohasínaly, aby úplně zmizely pět minut před druhou. Během celé doby měl půlprsten bledou mléčnou barvu, jen kolem 01:45 se zbarvil do mírně nazelenalého odstínu. V tu dobu se také objevilo 6 úzkých sloupů rovnoběžných s Velkým vozem, který se nacházel v poloze kolmé na tu, v níž jsem ho zastihl hned zvečera. Pásy (některé jasné, jiné jen slabé) připomínaly žebra jakési obrovské kosmické velryby a během necelé půl minuty se ztratily. Jen nejjasnější "žebro" se ještě jednou ukázalo. Jinak polární záře neukázala již nic jiného, ale i tak se bylo na co dívat. Hned v prvních pěti minutách prolétly oblohou dva krásné meťásky, oba dva jasnější než 0 mag. Nad východem se třpytil jasný Jupiter, Blížencům vévodil Saturn, nad jihem stál v pyšné poloze Orion a nedaleký Sírius blikal o sto šest (možná i o sto sedm). Takže docela pěkná podívaná i bez dalšího mohutného barevného představení.
the end Původně jsem chtěl vydržet až do rána, ale kolem půl třetí mě napadlo, že si na pět minutek jen tak lehnu. Nápad jsem ihned realizoval a jaké pak bylo mé překvapení, když jsem se ráno vzbudil asi deset minut před tím, než mi odjížděl autobus do školy. Tak kromě toho, že jsem tuto noc pobíhal stále nahoru a dolů, jsem ještě musel utíkat na autobus. A celkové zhodnocení polárního představení? Myslím, že stačí dvě slova: nepopsatelná nádhera.
všechny časy jsou v SEČ