objev Charona || || astrox.wz.cz

22.7.1978 astronomové z U.S. Naval Observatory ve Washingtonu, D.C. prováděli rutinní měření fotografických desek získaných 1.55- metrovým (61") Kaj Strand Astrometric reflektorem na USNO Flagstaff Station v Arizoně. Cílem snímků bylo upřesnit dráhu Pluta pro získání lepších efemerid tohoto vzdáleného objektu.

Astronom James W. Christy si všimnul, že mnoho obrázků Pluta vykazuje protažení ačkoli obrazy hvězd na stejné desce byly přesně bodové. Další snímky pak už ukazovaly Pluto jako malý terčík. Christy následně prohlédl spoustu snímků Pluta z archivů USNO a našel protažení znovu. Navíc protažení měnilo svou pozici vzhledem k okolním hvězdám. Po eliminování možnosti, že by protažení bylo defektem fotografických desek, zbylo jediné možné vysvětlení a to, že protažení je předběžně neznámý měsíc obíhající Pluto ve vzdálenosti okolo 19 600km (12 100 mil) s periodou kolem 6- ti dnů.

7.7.1978 objev formálně oznámilo astronoické veřejnosti IAU Central Bureau for Astronomical Telegrams v cirkuláři IAUC 3241. Objev obdržel předběžné označení 1978 P1 a Christy navrhnul jméno Charon po mytologickém převozníku, který převáží duše přes řeku Acheron, jedné z pěti mytologických řek, které ohraničují Plutovo podsvětí.

Za několik let spočítal další USNO astronom Robert S. Harrington, že Pluto a nově objevený měsíc budou procházet serií vzájemných zákrytů, začínajících počátkem roku 1985. První takové úspěšné pozorování bylo provedeno 17.2.1985 0.9-m (36") dalekohledem University of Texas McDonald Observatory během 40-ti minutového času předpovězeného Harringtonem. IAU cirkulář oznámil toto potvrzující pozorování 22.2.1985 a následně mohl být měsíc oficiálně pojmenován Charon.

Pluto bylo objeveno na Lowellově observatoři v roce 1930 Clyde W. Tombaughem, amatérským astronomem z Texasu, který jako první pronajal Lowellovu observatoř k fotografování oblohy speciální kamerou a hledání planety předpovězené "Lowellským hledačem" Percivalem Lowellem.

Lowell dedukoval, že existuje planeta X na základě studií malých anomálií v drahách Uranu a Neptunu. Takovýto objev Pluta by byl ale velkou náhodou, protože Plutova titěrná hmotnost je příliš malá na to aby byla schopna způsobit tyto zmíněné odchylky, které se navíc následně ukázaly nesprávnými, když sonda Voyager 2 určila hmotnost Uranu a Neptunu s mnohem větší přesností.

Objev Charona pomohl mnohem lépe porozumět, jak malé Pluto je. Jeho průměr je okolo 2274km (1413 mil) a hmotnost je 0,25% hmotnosti Země. Charonův průměr je cca 1172 km (728 mil) a hmotnost přibližně 22% hmoty Pluta. Tyto dva světy kolem sebe oběhnou s periodou 6,387 dne a jsou "svázány" super-synchronní rotací: pozorovatel na povrchu Pluta uvidí vždy Charona na stejném místě vzhledem k lokálnímu horizontu.

Obvykle je Pluto bráno jako nejvzdálenější svět ve sluneční soustavě ale od ledna 1979 do února 1999 bylo blíže Slunci než Neptun. Pluto má nejvíce excentrickou a nejvíce skloněnou dráhu ze všech planet. Pluto se na stejné místo dráhy jako v době oběhu dostane až v roce 2178!

Pluto je v rezonanci 2:3 s Neptunem, to jest že oběhne kolem Slunce dvakrát zatímco Neptun třikrát. Pluto je rovněž největším objektem rodiny nazývané Plutinos (Pluťata), objektů velikosti Charona a menších, které jsou taky v rezonanci 2:3 s Neptunem. Plutinos jsou jednou z několika tříd planetek, které tvoří Kuiperův pás- oblast za drahou Pluta, o němž si myslíme, že je zdrojem periodických komet. Současné grafické znázornění těchto objektů ukazuje jejich relativní vazbu vzhledem k Plutu a dalším transneptunickým objektům ve vnější sluneční soustavě.

Podle MPML z 21. června 2003, volný překlad Roman Maňák